BLOG

Vy, rybářské Dušičky, lovte pěkné rybičky!
Ve správný čas jděte přece k rybníku, či krásné řece.
Lov skončete vždycky jen s naplněným vezírkem!
Nedělejte hrozné chyby, zdolejte i velké ryby.
Lovte celé prázdniny, mějte soucit též s nimi!
Ač jsou to „jen“ rybičky, mají také dušičky!!!
 
Tímto veršovaným přáním, ale také srdečným rybářským pozdravem „Petrův zdar!“ každoročně končí pravidelné schůzky mladých rybářů v učebně DDM. Absolventi kroužku mají v červnu závěrečnou schůzku u vody a chystají se na své prázdninové samostatné lovy v revírech. Kdekoho přece ponouká dávnověká lovecká touha!

Jenže vzít nějaké rybářské náčiní a vyrazit si na ryby není jen tak. Na všech řekách i potocích v naší zemi hospodaří v souladu s platnými zákony Český rybářský svaz, který se k prospěchu všech stará o zachování správných podmínek života ryb a vodních organismů, ale sleduje i celkový stav vodních biotopů. Přírodní vodoteče jsou rozděleny do různých na sebe navazujících revírů, které mají určitý charakter – některé jsou výhradně chovné, případně mohou být i součástí přírodních rezervací, ale mnohé revíry jsou také určeny k lovu ryb - ty pak dále rozdělujeme na revíry mimopstruhové a pstruhové. Bohužel, máme v naší zemi i vody dlouhodobě zdevastované, kde je zatím nežádoucí chovat a lovit ryby! Ale nejen na přírodních tekoucích vodách hospodaří rybářský svaz. V jeho správě je také velké množství rybníků, umělých nádrží a dalších vodních ploch. Kdo chce lovit ryby, musí k tomu získat oprávnění a musí prokázat určité znalosti.

K lovu ryb na revírech ČRS mohou být oprávněny i děti. Pokud úspěšně složí rybářské zkoušky, pak na základě vydaného certifikátu mohou žádat o rybářský lístek, registrují se v některé místní organizaci ČRS, která jim vystaví povolenku pro lov ryb v rozsahu územních rybářských svazů ČR. Mladí rybáři mají pak všechna práva, jako každý jiný rybář v rámci ČRS – ovšem s tou podmínkou, že stejně jako všichni ostatní musí dodržovat ustanovení Rybářského řádu. Všechno, co budou děti ke své spokojené rybařině potřebovat, se naučí právě v rybářských kroužcích, které působí uvnitř mnohých místních organizací ČRS. Ale mohou působit také (jako zde) v rámci zařízení mimoškolní výchovy patřícího do sektoru MŠMT. 

Rybářský kroužek má v tomto Domě dětí a mládeže všestranně dobré podmínky pro svou činnost. I když tato městská část není typicky rybářským územím a děti se zpravidla dostávají do kontaktu s přírodními biotopy poměrně vzácně, máme přesto výhodu v tom, že blízké i vzdálenější okolí zdejšího DDM skýtá dosti volných prostorů pro nácvik rybolovných technik. Dokonce během schůzek zvládneme i skutečnou rybařinu na blízkém Nepomuckém rybníku, který je revírem Českého rybářského svazu a který se už několik let dá nazvat uceleným vodním biotopem. Ideální stav pro praktický nácvik nastane, když děti již mají vlastní povolenky a loví tedy i v rámci kroužku naprosto legálně. Lektor pak zajišťuje nejnutnější servis při používání rybářské výstroje a rybolovných technik. Dbá také na dodržování řádu. Činnost našeho rybářského kroužku je krom organizačních pokynů DDM také metodicky řízena útvarem pro výchovu mládeže Územního svazu ČRS hlavního města Prahy. Pracovní náplň kroužků je všude velmi podobná, lektoři se snaží o to, aby se děti dozvěděly o rybách co nejvíce a těšily se na pěkné chvíle u vody.





Náš kroužek i klub působí v DDM již deset let, pro mnohé děti se sportovní rybolov stal životní zálibou. Zatím však nemáme zájemce o soutěže pořádané územním svazem – nutno však podotknout, že taková aktivita je především pro rodiče velmi časově náročná.

Ovšem i před zahájením běžné rybářské praxe, je nutné se s mnohým potřebným seznámit – pochopitelně v rámci schůzek kroužku, nebo pak také v klubu pro již oprávněné mladé rybáře. Pokud si ale někdo myslí, že zrovna dnes chce ulovit dva úhoře, vezme prut a nějakou návnadu a za chvíli půjde domů s masem, tak bude při svých rybářských pokusech určitě velmi zklamán! Skutečná rybařina je také věda – nejde zdaleka jen o základy ichtyologie, je to především o znalosti přírody jako celku a také o znalosti života a charakteru ryb, které chceme lovit, a pro které též musíme vytvářet na revírech co nejlepší životní podmínky. Proto musíme znát také vlastnosti vody a všímat si všeho, co ke vhodným vlastnostem nepatří. Je dobré vědět, jak by měla voda v daném místě vypadat a jaká by tam už rozhodně být neměla. Jde právě o ty různé (třeba i malé) úniky chemikálií přímo do revíru nebo i do vzdálených malých potůčků – právě ničení těch nejmenších povrchových vod a jejich okolních pozemků je ta nejhorší rána pro vodní biotopy.

Ale zpět k vlastní činnosti našeho kroužku a klubu. Jde o dvě úrovně aktivit. Kroužek je přípravou začínajících rybářů na zkoušky (hlavně teoretická část – určování druhů ryb, základy anatomie, podmínky lovu dle RŘ, další živočichové a rostliny ve vodních biotopech) a na první rybolovy v souladu s platným Rybářským řádem. Klub je zaměřen již na komplexnější znalosti života ryb, složitější montáže udic a strategie pro nejjistější způsob lovu daných druhů ryb mimo dobu hájení ve vztahu k místu, denní době a počasí. Protože se jedná o sezónnější souhrny poznatků a činností pro užší počet dětí s trvalejším zájmem o rybařinu, schází se rybářský klub cca jedenkrát za měsíc. Dvouhodinové schůzky se řídí i začátky rybolovných sezón zajímavých druhů ryb.

Rybářský kroužek doposud fungoval v potřebné intenzitě, a to dvě vyučovací hodiny ve čtvrtek každý týden – mimo dny stanoveného školního volna. Mladí rybáři se musí naučit poznávat druhy ryb, které se vyskytují v naší přírodě, znát jejich doby hájení a povolené lovné míry, povolené (a také zakázané!) způsoby lovu a bližší podmínky výkonu rybářského práva. Vyučovacími metodami jsou kromě výkladu, prohlídky obrazových materiálů a odborné literatury, vyprávění o zážitcích u vody a panelové diskuze na dané téma, soutěže, atd. Praktický nácvik v učebně je zaměřen na navazování háčků a jednoduché způsoby montáže udic. V učebně též probíhá základní nácvik náhozů na blízké cíle a nácvik obsluhy smekacího navijáku. Celý učební plán je sestaven tak, aby koncem března mohly v učebně proběhnout zkoušky provedené oprávněným funkcionářem ČRS a návazně mohl začít praktický nácvik u Nepomuckého rybníka na Lužinách. V tomto období, tj. duben až červen jsou zorganizovány také 2-4 rybolovné výpravy na osvědčené revíry, např. na Berounku 2, Sázavu 12, nebo Vltavu 7. Těchto dobrovolných rybolovných výprav se také zúčastňují zkušenější mladí rybáři z klubu. Akce tohoto typu jsou spíše turistikou v zeleni podél břehů a volnou zábavou u vody, neboť bezpečí dětí zde musí zcela zajišťovat rodiče dětí nebo jiné osoby blízké. Zpravidla se nejedná o akce DDM Stodůlky a lektor bere realizaci výprav a plán rybaření (přípravu rybolovných míst a vnadění) jako svou vlastní zájmovou činnost – pouze metodicky informuje o rybolovné technice nebo pomáhá s řešením technických problémů. Děti zde nacházejí inspiraci pro své pozdější rybolovy a pobyty u vody.





Naše zájmová aktivita je oficiálně nazývána sportovním rybolovem. Většina rybářů však posedává dlouhé hodiny u prutů a čeká na svou osvědčenou rybu nebo se snaží vystihnout ty dny, kdy si kromě „odpočinku“ u vody ponesou domů také pořádnou kořist, aby se mohli pochlubit, jak skvěle to bralo. Skoro všichni se dopravíme autem až k vodě a soužití s přírodou je při takové statické rybařině téměř nulové. Někteří sportovněji založení zase brodí vodou a muškaří nebo vláčí a snaží se přitom překonat nějaké rekordy. Mnozí rybáři rybu zdolají a pak ji okázale pouští, protože pravý zážitek je v tom zdolávání, resp. přemožení ryby pánem tvorstva. Rybařina určitě nesmí být honbou za senzací nebo překonáváním rekordů s využitím veškeré (zatím) povolené špičkové techniky. Machr rybář má všelijakého úžasného vybavení plnou dodávku! Jenže taková rybařina se už z přírody úplně vyčleňuje. Hledejme ryby procházkou podél revírů, nenosme s sebou bedny plné náčiní a návnad. Pokud ulovíme rybu, se kterou jsme museli složitěji bojovat, tak počítejme i s tím, že bychom ji měli šetrně zabít a připravit z ní co nejkvalitnější jídlo, než tu vysílenou a potlučenou chudinku vracet zpátky do vody. Ryba pak často ve velkých útrapách uhyne. Přírodu nezachráníme tím, že nebudeme jíst ryby. Nebo že nebudeme ryby vůbec lovit. Zachráníme ji tak, že udržíme všude čistou vodu a umožníme život všemu, co do přírody patří. Pokud udržíme stavy ryb na požadované úrovni, pak je můžeme lovit i jíst. V rámci ustanovení rybářského řádu si přece můžeme přisvojit jen takové množství ryb, aniž bychom způsobili přírodě znatelnou škodu – je to dokonce 7 kg denně! V případě ulovení ryby větší (např. 20 kg) si ji rybář, pokud se nejedná o hájený druh, může ponechat, i když si předtím již přisvojil ryby nepřesahující denní limit. Nechá se tedy v jednom dni ulovit i desítky kilogramů ryb.  Ale i když nic neulovíme, můžeme stejně kolem pěkné vody chodit velmi rádi. Jde nám přece o hezký pobyt v přírodě!

Krom revírů ČRS jsou zde přece hospodářské a soukromé rybníky – chov ryb a jejich prodej je (a snad ještě bude) velmi prospěšná a lukrativní činnost. Když už se nám nepodaří ulovit si svou rybu, tak si ji koupíme jako kdokoliv jiný.

Snad i díky našemu rybářskému kroužku získají děti k přírodě citlivější vztah.

Ing. Karel Kocman